Vybavenost území
Reforma veřejné správy měla hlavně pomoci občanovi v jeho každodenních starostech. Zamyšlení nad tím, jak žijí lidé ve městech a na venkově, jaké veřejné služby využívají a jak jim slouží, to zůstalo poněkud stranou. Do popředí se dostal boj o umístění úřadů a o počty úředníků, kteří v nich budou působit. Na jedné straně nelogická delimitace a zároveň zbytečná centralizace.
Rozhodovat o důležitých otázkách veřejné správy je z hlediska objektivního řízení často bojem protikladů. Řešit vyvážené financování místních rozpočtů je například střetem zájmu zda motivovat schopné nebo podpořit postižené regiony. Na jedné straně vyžadují města, kde se rozvíjí ekonomika, vyšší podíl na tvorbě zdrojů. Na druhé straně žádají podporu na oživení regiony, kde je nevyužitý lidský i hmotný potenciál dalšího rozvoje.
Další dilema spočívá v tendencích na jedné straně co nejvíce delimitovat a na straně druhé centralizovat prostředky a činnosti. Rozmělnění prostředků způsobí, že nikdo si nedovolí větší projekt. Koncentrace zdrojů naopak umožní řešit záměry širokého dosahu.
Jde v podstatě o hledání optimální velikosti správního území. Není však cílem najít pouze finančně nejefektivnější velikost, ale i velikost, která bude kompromisem pro vztah subsidiarity a kvality. To je další protiklad. Subsidiarita znamená, že se problémy prostě řeší tam, kde vznikají. Nejlépe tedy na nejnižší úrovni. Vyskytne-li se však problém vyžadující vysokou odbornost, ona nejnižší úroveň není schopná jej vyřešit.
Veřejné služby a vybavenost
Protikladů je pochopitelně mnohem víc. Důležitý je vztah mezi informovaností (znalostí) a možností manipulace (ovlivnění rozhodnutí). Je velmi pravděpodobné, že právě nedostatek všestranných informací a znalostí o rozsahu veřejných služeb vedl k rozhodování o reformě veřejné správy v pojetí, které známe. Omezilo se jen na úzký segment výkonu státní správy (úřadování) a byly pominuty skutečné veřejné služby občanům v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury atd.
Ano, řeší se delimitace okresních zařízení, většinou na úroveň krajů. Nezkoumá se však konkrétní vybavenost území, není ucelená představa o majetku samospráv v jednotlivých oblastech veřejných služeb a zejména není známa kvalita veřejných služeb poskytovaných v daném území.
Posuzování těchto otázek ovšem znamená, mít jasno o standadech veřejných služeb. Nezdařená snaha o zpracování zákona o standardech veřejných služeb přišla příliš pozdě a navíc se touto oblastí zabývala jen z pohledu služeb, kde dosud převažuje role státu. To by vedlo k uzákonění státního centralismu v této oblasti.
Standard by měl být definován bez ohledu na postavení zřizovatele zařízení (vlastníka), které poskytuje veřejnou službu. Mělo by být jedno, zda pečovatelský dům provozuje fyzická osoba či právnická osoba, obecní či krajský úřad nebo ministerstvo. Případné nadstandardní služby by byly řešeny jednotlivě.
Vybraná zařízení
Úroveň vybavenosti obcí je v ČR značně nevyrovnaná a proto je obava o další vývoj v oblasti veřejných služeb zcela oprávněná. Především by měl občan mít právní jistoty v oblasti kvality veřejných služeb obdobně, jako je tomu v komerční sféře.
Oblastí poskytování veřejných služeb je velké množství. Proto si vymezíme jen základní okruhy a z množství ukazatelů se omezíme se jen na nejzákladnější přehled. Kolik obcí v ČR má na svém území vybraná zařízení jako např. poštu, policii, kanalizaci, vodovod, plynovod, zdravotnické zařízení, kulturní zařízení nebo školu? Vybavenost je patrná z uvedené tabulky. Obce jsou ze sledovaných údajů nejlépe vybavené vodovody, kulturními zařízeními, poštou, plynovody a zdravotnickými zařízeními.
Vybavenost obcí ČR vybranými zařízeními
| Zařízení | % obcí majících dané zařízení |
|---|---|
| Zdravotnické zařízení | 36 |
| Kulturní zařízení | 52 |
| Škola vyjma malotřídky | 22 |
| Pošta | 44 |
| Policie | 13 |
| Kanalizace | 28 |
| Vodovod | 80 |
| Plynovod | 42 |
Nutné je však získat představu o tom, na území jakých obcí dochází ke komplexnějšímu poskytování služeb. Jak velká je v ČR obec, která má vše ze sledovaných údajů? Výsledek je patrný z dalšího grafu. Je to jen hrubá orientace, ale nejhůře je na tom kanalizace. Obce mají 100% vybavenost kanalizací teprve od 50 000 obyvatel výše, kulturními zařízeními jsou stoprocentně vybavena města od 30 000 obyvatel atp. Bylo přihlíženo na podobná fakta při konstrukci obcí III. typu?
Od jaké velikosti je 100% vybavenost obcí vybranými zařízeními
| Zařízení | Počet obyvatel |
|---|---|
| Zdravotnické zařízení | 10 000 |
| Kulutní zařízení | 30 000 |
| Škola | 10 000 |
| Pošta | 10 000 |
| Policie | 20 000 |
| Kanalizace | 50 000 |
| Vodovod | 10 000 |
| Plynovod | 20 000 |
Sama přítomnost uvedených zařízení není důkazem rozsahu poskytované služby a vůbec nic nevypovídá o její kvalitě. Rámcově rozsah služeb v obcích dokladuje tabulka za oblast školství a zdravotnictví. Jde o údaje pouze orientační. Potvrzuje se, že na území velkých obcí se nachází větší spektrum vybavenosti k poskytování veřejných služeb, na druhou stranu -- nejmenší obce zase nejlépe znají potřeby lidí.
Rámcový rozsah služeb v obcích
| Počet obyvatel obce |
Obcí | Počet obyvatel k 1. 1. 2001 (za rok 2000) |
Počet obyvatel na 1 zaměstnance kultury |
Počet obyvatel na 1 zaměstnance ve zdravotnictví |
|---|---|---|---|---|
| 300 | 2 554 | 426 664 | 1364 | 623 |
| 1 500 | 2 858 | 1 872 688 | 2219 | 278 |
| 5 000 | 581 | 1 503 588 | 1169 | 119 |
| 10 000 | 128 | 888 083 | 928 | 52 |
| 20 000 | 68 | 960 821 | 913 | 34 |
| 30 000 | 27 | 672 704 | 996 | 28 |
| 40 000 | 11 | 387 096 | 1282 | 29 |
| 50 000 | 4 | 187 419 | 977 | 35 |
| 100 000 | 17 | 1 245 105 | 1450 | 28 |
| 150 000 | 1 | 103 299 | 2066 | 23 |
| a výše | 3 | 865 456 | 1280 | 29 |
| Hl. m. Praha | 1 | 1 180 131 | 591 | 32 |
| Celkem | 6 253 | 10 293 054 | 1118 | 46 |
Závěrem
Zmapovali jsme zde sice velmi hrubě a pouze v konturách, jaká je vybavenost na území obcí, ale není známo jaká je kvalita této vybavenosti. Standardizovat veřejné služby v ČR není úkolem na rok nebo dva, ale jde o dlouhodobější proces. Zpracování tak náročného úkolu však nemohou řídit resortní úředníci, jak se stalo při reformě veřejné správy. Výhodné by bylo využití metody tzv. modulového (objektového) řízení, to je však téma na samostatný článek.