Je finanční analýza nutná?

Výsledky hospodaření rozpočtů obcí za první pololetí 1999 na první pohled potvrzují, že v tomto segmentu veřejných rozpočtů pokračuje výrazný posun směrem ke zlepšení.Odrážejí odklon od stavu, kdy místní rozpočty zhoršovaly celkové výsledky veřejných rozpočtů, ke stavu, kdy působí opačným směrem.

Rozpočty obcí vykázaly v tomto období, jak ukazuje tabulka 1, přebytek, a to ve výši 10,6 mld. Kč. Znamená to, ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, zlepšení o více než 9 mld. Kč. Pro srovnání, přebytek rozpočtů okresních úřadů se v tomto období prakticky nezměnil. Vzniká otázka, zda tento závěr odráží efektivnější rozpočtové hospodaření obcí, zda zde nevznikají úzká místa, která by mohla přijatelný vývoj v tomto segmentu veřejných rozpočtů v budoucnosti ovlivnit spíše negativně.

Tabulka 1: Bilance místních rozpočtů (mld. Kč)

Pramen: Zpráva o vývoji státního rozpočtu za první pololetí 1999, Ministerstvo financí

Bližší pohled na vývoj rozpočtů obcí v prvním pololetí totiž již tak radostný není. Běžný rozpočet (souhrn víceméně pravidelně se opakujících příjmů a výdajů) sice skončil v prvním pololetí také přebytkem stejně jako rozpočet celkový, ale podíl tohoto přebytku na celkových příjmech je ve srovnání s loňskou první polovinou roku nižší (viz tabulka 2). Rovněž podíl běžných příjmů na celkových příjmech se snížil, a to o 7,1 procentního bodu. Příjmová stránka obecních rozpočtů tudíž byla v tomto období více než vloni závislá na nahodilých a ne nutně se opakujících příjmech, tedy na příjmech, jejichž rozsah se může velmi rychle změnit. Růst podílu nahodilých příjmů nutně snižuje stabilitu rozpočtů v čase.

Tabulka 2: Rozpočet běžný a kapitálový (mld. Kč)

Pramen: Viz tabulka 1

V rámci běžných příjmů se snížil v těchto srovnávaných obdobích podíl příjmů z daní, a to téměř o 3 procentní body. K tomuto vývoji došlo i přesto, že i v daném období se zvýšil podíl výnosů daně z příjmů právnických osob (viz tabulka 3), i když převážně v té části, kterou si platí obec sama sobě.

Tabulka 3: Struktura běžného rozpočtu (mld. Kč, resp. %)

Pramen: Viz tabulka 1

Dalším negativním rysem je skutečnost, že se v první polovině roku 1999 dále snížil podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích, což je vidět z tabulky 2, a to téměř o 5 procentních bodů. To znamená, že v rámci rozpočtů obcí byla více než v předchozím období preferována běžná spotřeba. K tomuto vývoji došlo navzdory tomu, že příjmy z prodeje obecního majetku (hmotného, ale zejména finančního) se rapidně zvýšily, jak ukazuje tabulka 4. Zvýšily se patrně ještě více než jsou vykázané údaje vzhledem ke způsobům evidence těchto příjmů ve výkazech. Některé obce vykázaly tuto položku jako příjem, jiné jako půjčku (a tudíž se objevuje v rámci financování). Přírůstek výnosů z prodeje obecního majetku činil v prvním polovině roku 1999 (ve srovnání se stejným obdobím roku 1998) 8,1 mld. Kč a dosáhl výše 15,0 mld. Kč, ke konci srpna 1999 to bylo již 24,0 mld. Kč, což je téměř o 10 mld. Kč více a to pouze za dva měsíce.

Výnosy z prodeje majetku pramení zejména z prodeje hlasovacích práv obcí k akciím distribučních energetických a plynárenských firem. Existuje tedy riziko, že v případě, že valné hromady neodsouhlasí převoditelnost akcií, budou obce peníze v blízké budoucnosti vracet.

Příznivého výsledku v rámci místních rozpočtů za první polovinu roku 1999 tak bylo jednoznačně dosaženo vyššími výnosy z prodeje majetku a snížením kapitálových výdajů. A to je věc, která stojí za zamyšlení, protože tyto faktory nemohou zajistit stabilní vývoj v následujících obdobích.

Tabulka 4: Struktura kapitálového rozpočtu (v mld. Kč, resp. v %)

Pramen: Viz tabulka 1

Zatímco v předchozích obdobích bylo úzkým místem v rozpočtech zejména obcí narůstající deficit spojený s relativně rychlým růstem obecního dluhu, v současné době je situace jiná. I tak, stejně jako dříve mám za to, že aplikace metod finanční analýzy na rozpočet obce je nástroj, který může osvětlit mnohé, co souhrnná čísla skrývají.

Finanční analýza

Finanční analýza je standardní nástroj, který se používá k posouzení finanční situace jakéhokoli subjektu, je to nástroj, který poskytuje souhrnný i detailní pohled na dosavadní vývoj a na to, jaké předpoklady vytváří pro vývoj budoucí. Informuje o existujících trendech a možných úzkých místech, která by se mohla stát překážkou zdárnému vývoji. Je tedy důležitým podkladem pro rozhodování představitelů obce. Pro rozhodování v širokém slova smyslu, od přípravy rozpočtu až přes úvahu o únosné výši dluhu. Tedy o přijetí takového dluhu, který nenaruší stabilitu obecních financí a výrazně nezúží prostor pro takové výdaje, které jsou nezbytné pro chod obce a poskytování veřejných statků obyvatelům.

Kompetentním orgánem obce pro finanční analýzy je její finanční odbor. Určitou pomůckou se již v případě mnoha obcí stal model finančních indikátorů, který pro potřeby českých obcí připravilo USAID (Agentura pro mezinárodní rozvoj USA) ve spolupráci s českými experty v letech 1995 – 1996. Tento přístup v podobě modelu byl dán volně k dispozicím všem obcím, které o něj projevily zájem. V současné době ho využívá řada obcí a ve spolupráci s Ministerstvem financí byl aplikován i na soubor obcí v okrese Znojmo.

Model "Analýza úvěrového financování" si kladl za cíl, rozšířit představitelům obcí podklady, které používají při rozhodování o tom, kolik si obec může půjčit, a kolik by si půjčit měla. Jde především o to, aby dluh obce nepřesáhl únosnou mez, a to jak v současnosti, tak i v nejbližší budoucnosti. Dále jsou popsány základní rysy přístupu, na kterém je model založen.

V rámci veřejných rozpočtů je základním krokem rozdělení rozpočtu na jeho běžnou a kapitálovou část. Toto dělení je nyní usnadněno rozpočtovou skladbou, která umožňuje jednoznačné přiřazení všech příjmových a výdajových položek oběma typům rozpočtu. Stejně jako rozpočtová skladba je i přístup v daném modelu, motivován rozdílnou charakteristikou běžného a kapitálového rozpočtu.

Běžný rozpočet, resp. běžné příjmy a výdaje představují stabilní část rozpočtu, neboť zahrnují více méně pravidelně se opakující položky, které se v čase příliš nemění. Rozhodování o nich je v podstatě rutinní záležitostí a hledání případných úspor poměrně obtížné. Saldo běžného rozpočtu by mělo být vždy kladné, výsledkem by měl být přebytek.

Na rozdíl od běžného rozpočtu představuje kapitálový rozpočet relativně nestabilní část celkového rozpočtu obce. Jednotlivé položky se mohou v čase měnit i výrazně. Je to dáno jejich charakterem a rozhodování o nich je rozhodováním jedinečným a nevratným. Příkladem může být rozhodnutí o prodeji části majetku obce (hmotného nebo finančního), nebo o modernizaci, dokončení či výstavbě obecní infrastruktury.

Vedle rozdělení celkového rozpočtu na jeho běžnou a kapitálovou část, je dalším jeho charakteristickým rysem výpočet finančních indikátorů. Je to poměr dvou základních údajů z finančního výkazu, příp. i z dalších podkladů, které poskytují kvalitativní ocenění finančního vývoje. Jedná se např. o podíl běžných příjmů na celkových příjmech, podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích, podíl dluhové služby na běžných příjmech, podíl dluhu na obyvatele, výše daňových příjmů na obyvatele apod. Porovnání těchto indikátorů za jednu obec v čase, nebo za několik srovnatelných obcích v jednom časovém úseku poskytuje informace o tom, zda je na tom daná obec lépe než ostatní či hůře, nebo zda se její finanční hospodaření v čase zlepšuje či nikoli.

Model obsahuje tzv. referenční body (benchmarks), které představují krajní hodnotu poměru dvou základních ukazatelů. Umožňují, aby pro danou obec bylo možné konstatovat, zda je její situace dobrá či špatná. V ideálním případě by bylo vhodné stanovit tyto referenční body, resp. některé z nich, pro jednotlivé velikostní kategorie obcí. K tomu by bylo zapotřebí znát relevantní údaje za jednotlivé kategorie obcí. Těmito informacemi zatím disponuje pouze Ministerstvo financí a jeho přístup k jejich zveřejnění je dosud více méně laxní. Přitom se jedná pouze o základní údaje, které jsou v rámci přípravy rozpočtu každé obce ze zákona zveřejňovány.

Po rozdělení rozpočtu na jeho běžnou a kapitálovou část, následuje výpočet salda běžného rozpočtu a jeho projekce. Vychází se přitom ze všeobecně uznávané praxe, že výše přebytku běžného rozpočtu a jeho projekce v navazujících obdobích je tím faktorem, který vymezuje únosnou výši dluhu. Jeho výše se odvíjí od maximálně možné roční dluhové služby (součet splátek jistiny a úroků v daném roce).

Model umožňuje projektovat saldo běžného rozpočtu v zásadě trojím způsobem. První způsob vychází z trendů, které se uplatnily v minulosti, a to jak na straně příjmů, tak i výdajů. Druhý pak z expertního ocenění možného růstu jednotlivých položek příjmů a výdajů. Poslední kombinuje dvě předchozí s tím, že umožňuje ručně vkládat některé hodnoty (zejména pokud jde o splátky jistiny, úroky a další očekávané výdaje).

Porovnání projekce salda běžného rozpočtu a uvažovanou dluhovou službou získají představitelé obce odpověď na první otázku “kolik si obec může půjčit”. Konzervativní přístup by vyžadoval započítat do dluhové služby i např. obcí poskytnuté záruky za půjčkou třetích osob, protože není jistota, že nebudou splatné a mohou ovlivnit výdaje běžného rozpočtu v budoucnosti, stejně jako poskytnuté směnky a obdobné nástroje.

Posouzením úrovně významných finančních indikátorů a na jejich základě oceněním rizika a provedením analýzy citlivosti se získává odpověď na druhou otázku: "kolik by si obec měla půjčit".

Analýza citlivosti se provádí tak, že k dané projekci běžného rozpočtu (viz výše), která se označí jako základní případ, se na základě malých změn v očekávané výši příjmů a výdajů sestaví i nejlepší a nejhorší případ (optimistický odhad - o něco vyšší tempo růstu příjmů a o něco nižší tempo výdajů - a pesimistický odhad - opačný postup). Takto získáme informaci, do jaké míry je budoucí vývoj salda běžného rozpočtu závislé na možných změnách v příjmech a ve výdajích ve srovnání se základním případem.

Aplikace přístupu v tomto modelu je jednoduchá, protože model je připraven tak, aby prováděl řadu kroků automaticky (od projekce běžného rozpočtu až po výpočet indikátorů a jejich srovnání s referenčními hodnotami). Používání modelu nevyžaduje speciální znalosti z oblasti finanční analýzy. V zájmu jeho dalšího zjednodušení umožňuje nová verze, na rozdíl od té původní, automatické načítání údajů ze základního finančního výkazu obce. Takže odpadá ruční zadávání s rizikem chyb. Vzhledem k tomu, že od doby vzniku české verze modelu došlo k zásadní změně rozpočtové skladby, současné pojetí provádí úpravy nutné k tomu, aby hodnoty v jednotlivých letech byly maximálně srovnatelné.

Nikdo patrně neočekává, že finanční analýza nevyřeší vše, co s rozpočtovým procesem, resp. s jeho sestavením a realizací, souvisí. Hloubkový pohled vyžaduje odborníka. Základní informace však lze získat poměrně jednoduchým způsobem. Výše uvedený model tomuto plně vyhovuje.

Ing. Věra Kameníčková, CSc.