K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Vlastnictví a majetek obcí (krajů)

(Právní úprava je nespravedlivá vůči majetku samosprávy)

Datum: 9. 8. 2001, zdroj: OF 3/2001, rubrika: Ekonomika

V praxi často dochází k záměně pojmů "vlastnictví" a "majetek". To se promítá i do vztahů obcí k jimi zřizovaným příspěvkovým organizacím, vytváří to zbytečné konflikty, a navíc to má také nepříjemné důsledky daňově právní.

Majetek je definován jako souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot). Majetek obcí a krajů tvoří podstatnou složku ekonomického základu samosprávy.

Vlastnictví je jedno ze základních lidských práv. Podstatou vlastnického práva je oprávnění vlastníka v mezích zákona předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Vlastnické právo je absolutní, tj. působí vůči ostatním, kteří musí respektovat vlastnictví jiného. Ani vlastník však nesmí své právo zneužívat na úkor práv jiných osob nebo v rozporu se zákonem.

Nositelem vlastnického práva může být vždy jen člověk, popř. více lidí. Může to být jedinec, manželé i smluvní spoluvlastnictví více lidí (např. členové družstva či občanského sdružení). Spoluvlastnictvím lidí je také akciová společnost a společníci s. r. o. Vrcholným vlastníkem je stát, ale i ten je tvořen všemi občany. Obdobně je tomu i u obcí a krajů, neboť tyto územní samosprávné celky tvoří jejich občané a tím se podílejí na vlastnictví obce či kraje.

Správce majetku

Subjektem vlastnického práva není a nemůže být například Národní divadlo. Jeho majetek je ve vlastnictví všech občanů České republiky. Národní divadlo je proto pouze správcem toho majetku, který mu byl svěřen k plnění společenského poslání a vlastnictví zůstalo zřizovateli, v tomto případě státu. Obdobně je tomu v obecním či krajském majetku. Ani tento majetek nemůže mít jiného vlastníka než je obec či kraj, a to i tehdy, jestliže samospráva tento majetek svěří do správy či smluvní péče příspěvkové organizaci.

Jedinou výjimkou z principu, že nositelem vlastnického práva je vždy člověk, jsou nadace a obecně prospěšné společnosti, neboť těm jejich zákonná úprava umožňuje, aby se jejich majetek sám choval jako vlastník. U nich se personifikace vůči člověku nenajde, ani ve vztahu k jejich původním zakladatelům.

Nadále se však stále setkáváme s názory, že např. obecní příspěvková organizace, dejme tomu škola, může nabývat do svého vlastnictví nějaký majetek, třeba i formou daru. To by však bylo zcela v rozporu se zákonným postavením příspěvkových organizací, které je vymezeno zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. V § 27, odst.2f je uvedeno, že ve zřizovací listině musí zřizovatel vymezit své příspěvkové organizaci taková práva, jež jí umožní, aby "svěřený majetek, včetně majetku získaného její činností spravovala pro hlavní účel, k němuž byla zřízena."

Zřizovací listina

Stejně nemůže být vlastníkem příspěvková organizace zřízená státem, neboť i ona je jen v roli správce, v tomto případě majetku ve vlastnictví státu.

Příspěvková organizace nemá dostatečnou právní subjektivitu, má ji naopak omezenou uvedenými zákony, což umožňuje 19a občanského zákoníku. Nemůže proto být nositelem vlastnického práva, jestliže jí takovou funkci nedává zákon upravující její postavení.

Majetkový vztah mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací je upraven zřizovací listinou, tedy rozhodnutím zřizovatele. Vedle majetku, který má sloužit organizaci k plnění jejího poslání, spravuje příspěvková organizace často další majetek obce. Např. bytový fond, místní komunikace, veřejné osvětlení, veřejnou zeleň a podobné majetky může organizace spravovat jako "objekt" své péče, aniž by jí byl svěřen zřizovací listinou. Tyto vztahy je vhodnější upravovat smluvně, nejlépe smlouvou příkazní či mandátní, neboť ta může reagovat na změny pružněji než zřizovací listina.

Role účetnictví

Kladou se otázky, kdo má v účetnictví sledovat majetek ve vlastnictví zřizovatele, jenž byl zřizovací listinou svěřen do správy příspěvkové organizaci. Každý vlastník eviduje svůj majetek. Zároveň je účelné, aby jej evidoval také jeho správce. Ten musí vést evidenci co nejpřesnější. Například městská knihovna musí sledovat přírůstky knižního fondu podle každé nově pořízené knihy. To však duplicitně nemusí sledovat i vlastník knihovny.

Není příliš logické, aby např. celý školní objekt byl dán škole do pronájmu. Taková řešení se sice v praxi také uplatňují, ale jen jako nouzová řešení, spíše v jiných odvětvích. Např. ve zdravotnictví se tak zřizovatelé snaží vyhýbat daňové povinnosti u daně z příjmů.

Podle zákona o daních z příjmů se nemohou daňově uplatnit náklady z odpisů u organizací, které spravují majetek ve vlastnictví územně samosprávného celku jako jejich zřizovatele. To přesto, že jsou jinak povinny provádět odpisy ze svěřeného majetku -- viz § 28 část osmá, zákona č. 492/2000/Sb., což je novelizace zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

Na splnění obou povinností, tj. jednak si vytvářet investiční fond z odpisů a zároveň zaplatit daň z příjmů, peníze nejsou. Proto se nachází v praxi náhradní řešení, podle něhož se místo odpisů začlení do nákladů nájemné. Tím se paralyzuje daňově postižitelný zisk. Nájemné se odvede zřizovateli. Je-li to obec, je "osvobozena" od daně z příjmů tím, že daň vzniklá z nájemného zůstává obci jako její příjem (§ 4 zák. č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní). Takové řešení je nouzově využitelné jen výjimečně, a to u těch příspěvkových organizací, jimž jinak hrozí riziko daňové povinnosti (např. u nemocnic).

Nerovné podmínky

Právní úprava je evidentně nespravedlivá vůči majetku územně samosprávných celků ve srovnání s majetkem ve vlastnictví státu, u něhož se daňové odpisy připouštějí. Vytvořily se tak uměle nerovné podmínky i v hospodářské soutěži srovnatelných organizací, které lze řešit jen velice krkolomnými náhradními cestami. Druhotným projevem této situace je ztráta přirozené funkce odpisů jako zdroje investičního fondu u organizací územních samosprávných celků.

Problém vzniká i snahou zřizovatelů, volených orgánů, zasahovat do rozhodovacích pravomocí správce jejich majetku. To není správné a popírá to smysl zákona. Vymezení majetkových práv, ale také práv hospodařit s finančními prostředky by se mělo provést vždy zřizovacími listinami. Mělo by mít oboustranně závaznou platnost. Jestliže není obsahem zřizovacích listin, mělo by vyplynout ze schváleného celoročního rozpočtu. Dokonce i vůči organizačním složkám, které nemají právní subjektivitu, musí samospráva respektovat systémové vymezení jejich působnosti podle vydané zřizovací listiny. U příspěvkových organizací by se takovým způsobem popřela nejen jejich vlastní právní subjektivita, jak ji vymezuje zákon, ale také jejich hmotná stimulace na zlepšených výsledcích hospodaření. Nebezpečné by také bylo oslabení jejich odpovědnosti za majetek a finanční hospodaření.

-abe-

TOPlist
TOPlist