Návrh na rozdělení daní je demotivující

Předmětem velkých diskuzí se stal v poslední době návrh zákona o rozpočtovém určení výnosů daní. Návrh přináší zásadní změnu systému financování obcí a obsahuje také zavedení přirážek k daním, což má umožnit obcím zvýšit jejich příjmy. Text návrhu zákona včetně důvodové zprávy a doplňujících tabulek jsme již publikovali. V říjnu se zabývala uvedeným materiálem Finanční komise Svazu měst a obcí ČR. Požádali jsme tudíž předsedu komise, Ing. Ivana Černého, starostu města Úvaly, aby nám odpověděl na několik otázek.

• Jakým způsobem finanční komise Svazu hodnotila návrh uvedeného zákona?

Daňové příjmy tvoří základní část příjmové části rozpočtu každé obce. Proto je celý systém rozdělování výnosů daní stále předmětem zájmu všech představitelů měst a obcí. Dnešní systém, který vychází z rozpočtových pravidel republiky, byl naposledy upravován v roce 1996. Od té doby se mnoho změnilo. Proto poměrně zvědavě očekávalo, jak bude způsob rozdělování daní navržen. Připomínky komise bych v zásadě rozdělil do dvou okruhů - první se týká kritiky předloženého návrhu, druhý námětů, podle kterých by se mělo dále postupovat.

• Co tedy bylo obsahem kritických připomínek k návrhu zákona o rozpočtovém určení daní?

Hlavní připomínka se týká pojetí zákona, které je založeno na superplošném rozdělovýní výnosů. Navrhuje se totiž, aby se celkový podíl daňových výnosů určený obcím, rozdělil v zásadě podle počtu obyvatel, odstupňovaně podle velikostních skupin obcí. Domníváme se, že je to velký krok zpět. Takové plošné rozdělování, jak víme z minulosti, dopadne tak, že na začátku nikdo není bohatý a na konci jsou všichni chudí. Vede to ke ztrátě motivace, která tady dneska je na podporu podnikání, přípravu území i budování průmyslových zón. Taková činnost obcí je prospěšná nejenom jejím obyvatelům, ale celé společnosti.

• Zazněly vedle této zásadní připomínky ještě některé další, konkrétnější?

Kriticky bylo hodnoceno rozdělení do velikostních skupin, neboť rozdíly a skoky mezi jednotlivými třinácti skupinami by mohly způsobit neodůvodněné rozdíly. Jestliže byl tento způsob přijat, bylo by mnohem spravedlivější měnit koeficienty nikoliv po skocích, ale plynule po křivce.

Objektivní zcela jistě není ani výpočet podle skutečnosti roku 1998. Vycházelo se z daňových příjmů, které v době, kdy má zákon nabýt účinnosti budou již tři roky staré a v roce 2001 budou mít obce zcela jiné rozložení potřeb.

Předpokládá se, podle koncepce reformy, že okresní úřady budou zcela zbaveny zakladatelských funkcí k řadě organizací, jejichž činnosti přejdou do pravomoci obcí. Tyto zvýšené nároky návrh nezohledňuje. Dále se z výpočtu zcela vytratila územní vyrovnávací dotace, která se pohybuje v řádu několika miliard korun.

• Jak se navrhované změny dotknou jednotlivých obcí?

Návrh předpokládá, že objem daňových výnosů, cca 60 mld. Kč, zůstane obcím jako celku zachován. Jeho rozdělení se projeví tím, že přibližně čtvrtina obcí bude mít příjmy nižší a třem čtvrtinám se příjmy zvýší. Jinými slovy to znamená, že výnos jedné nadprůměrné obce bude v zásadě rozdělen mezi tři obce podprůměrné. Ještě jinak řečeno, čtvrtina počtu obcí si podstatně pohorší a tři čtvriny počtu obcí si nepatrně polepší.

• To však může mít z hlediska dlouhodobých záměrů některých obcí dost nepříznivé dopady.

Přesně tak. Má-li dneska určitá obec relativně příznivé daňové příjmy, na základě této skutečnosti jistě přijala dlouhodobý program, vzala si úvěr a počítala s těmito trvalými zdroji. Řada půjček byla přijata s dlouhodobým termínem splatnosti (deset i patnáct let). Změna pravidel financování může těmto obcím opravdu dlouhodobě způsobit velké těžkosti. Příslib, že takové případy se budou řešit individuálně je nerealizovatelný.

• Co bylo předmětem druhého bloku diskuze, tedy jaké náměty by měly podle komise být v návrhu zohledněny?

Především chci zdůraznit, že diskuze o daňových výnosech a příjmech veřejných rozpočtů je vždy diskuzí o určité míře přerozdělování. To je nám jasné a víme, že o míře přerozdělování a míře solidarity bychom mohli hovořit donekonečna.

• Jaké principy tedy navrhujete zohlednit?

Určité zásady by měly být respektovány, pokud jde o vazbu daňových výnosů k území, kde daň vzniká. Především navrhujeme, aby daň fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti zůstala nejméně z 50 % příjmem obce, kde má osoba trvalý pobyt. Déle navrhujeme, aby u daně fyzických osob ze závislé činnosti zůstal výnos alespoň z deseti procent v místě plátcovy pokladny.

• Zbývající část objemu daňových příjmů by však již měla plynout do obcí na základě rovnoměrného přerozdělování. Území pro toto přerozdělování by však nemělo být na úrovni okresu, ale celého státu.

Zhruba řečeno, přibližně dvě třetiny daňových příjmů by měly být stabilizovány a rozdělovány rovnoměrně po území celého státu a zbývající třetina by do jednotlivých obcí měla plynout na základě územní vazby (bydliště podnikající fyzické osoby a pokladny plátce daně z příjmu osob ze závislé činnosti).

• Jakou roli bude hrát v příjmech obcí daň z nemovitostí?

Obecně se předpokládá, že výnos daně z nemovitostí bude nadále výhradním příjmem obcí. Nový zákon o dani z nemovitostí zatím nebyl předložen. V jednání je novelizace, která však nepřinese převratné změny. Proto doporučujeme, aby v souvislosti se změnami daňového systému, v rámci stejné daňové zátěže došlo k navýšení daně z nemovitostí především u podnikatelů. Podnikatelské provozy (včetně těch nejmenších) v místě lokalizace by měly být více zdaňovány, aby vliv jejich umístění přinášel užitek dané obci. Toto opatření by mělo být provázeno současným snížením daní z příjmů.

• Obraťme nyní list. Je známo, že jste členem dozorčí rady České spořitelny, a.s. Jedná se o ústav, jehož nikoliv nevýznamnou část akcií vlastní obce. V těchto dnech skončilo navyšování základního jmění ČS. Jak se v tomto procesu zachovaly obce?

Při vzniku akciové společnosti Česká spořitelna dostaly obce od státu celkem 14 % tzv. prioritních akcií. Ty mají zvláštní statut -- nepřísluší jim hlasovací právo, nelze s nimi veřejně obchodovat. Při navyšování základního jmění obce dostaly, na náš návrh, předkupní právo na zakoupení kmenových akcií, které již mají standardní práva, jsou obchodovatelné atd.

• Co se vlastně obcím nabízelo?

Celkem 6129 obcí vlastní více než 11 milionů prioritních akcií. Ty jsou rozděleny podle počtu obyvatel. Každý akcionář měl při navyšování předkupní právo upsat množství nově emitovaných kmenových akcií, odpovídající počtu vlastních akcií a to za nominální cenu 100 Kč za kus. Tyto akcie už jsou volně obchodovatelné.

• Nakolik obce tuto možnost využily?

Předkupního práva využilo jen 208 obcí, které nakoupily cca 2 miliony akcií. Převážně velká města však v rámci postoupení předkupních práv získala přes 6,3 milionu akcií. Dá se tedy říci, že zhruba 80 % akcií v rámci předkupního práva je ve vlastnictví obcí, což může v budoucnosti být důležité.

Děkuji za rozhovor

Antonín Eliáš